Hory dlouhovlásek - Rila a Pirin

Středa, 1. srpna 2012

Sedím ve vlaku, který má namířeno ze Sofie do Kostence. Nakonec jsem se po nespočet emailů s různými cestovateli skrze hedvábnou stezku domluvila s lidmi, se kterými jsem měla strávit dva týdny na bulharských horách. Trochu se toho děsím, jelikož je neznám, a pokud si nepadneme do noty, bude čtrnáct dní dlouhá doba na to, abychom si brnkali navzájem na nervy. Ale né, obavy odhazuji stranou, hory volají a vize dobrodružství, která na mě čekají, mě naplňují euforií a říkám si, proč si už na začátku zbytečně zatěžovat hlavu takovými myšlenkami.

Cesta mi trvala z Plzně 24h i se zdržením na hranicích v Maďarsku a v Bulharsku díky mému vietnamskému pasu. Ve Srbsku se to urychlilo tranzitním vízem. Opravdu radovat se z nadcházejících hor jsem mohla až poté, co náš autobus přejel hranice a z oken jsem pozorovala probouzející se krajinu Bulharska. Hurááá na hory!!! :-)

Nevím přesně, jak to v Bulharsku chodí, co se týče jmenování vesniček, ale mají zde tři Kostence za sebou. Tudíž nás bus z Kostence 1 zavezl do Kostence 3. Prohlédli jsme si krátce vodopády a pak se vydali po zelené k chatě Belmeken. Celý den bylo krásně, ale než jsme dorazili k chatě, spustil se prudký déšť i s kroupami. I když jsem měla pláštěnku, voda mi stékala z vysokých vegetací po nohou a goretexové boty mi brzo neposkytovaly komfort v nohách. Možná to bylo tím, možná ne, ale v té chvíli jsem v duchu zanadávala čučorjetkám, u kterých jsme se po cestě několikrát zastavovali. I díky nim jsme se roztrhli a poslední úsek jsem stoupala v lijáku sama. Už jsem si myslela, že to nedojdu, ale když jsem zvedla hlavu, viděla jsem v dálce nad sebou dvě barevné tečky mých parťáků a to mě popohnalo vpřed. Déšť ustal těsně předtím, než jsem dokráčela k chatě, jak typické.. Nechali nás si zde usušit věci a k zahřátí jsme si dopřáli jejich místní fazolovou polévku "bob" - nutno podotknout, že už jinde nebyla tak dobrá jako zde. Chata Belmeken pro mě představovala idylické místo - čistě průzračné jezero, hory, v kamnech tiše praskalo dřevo.. Seděli jsme v přítmí v jídelně, zatímco venku slunce pomalu zapadalo za hřebenami hor. Bylo mi krásně smutno..

Kostenec vodopád 800 m.n.m. ---

Chata Belmeken 2224 m.n.m.

Převýšení 1424 m
11, 5 km

Za stanování u chaty: 1Lv/osoba

Cesta vlakem a busem ze Sofie do Kostence: 7Lv/osoba

naše grupa :-)

Čtvrtek, 2. srpna 2012

Od Belmeken pokračujeme planinami, které připomínají mongolské stepi, k místu blízko Yanchov Chal.

Chata Belmeken 2224 m.n.m.---

Ravni Chal 2637 m.n.m.

Sivri Chal 2641 m.n.m.

Kameniti Chal 2591 m.n.m.

Chengenechal II 2418 m.n.m.

Yanchov Chal 2430 m.n.m.

Převýšení 1050m
17 km

ranní rosa po trávě se pase

Zuzka zdraví slunce :-)

Pátek, 3. srpna 2012

Po nevyspalé noci a taky díky špatnému odhadu, co se týče zásoby "rychlého" jídla, byl pro mě třetí den opravdu kritický. Rozhodli jsme se, že v polovině cesty schováme těžké krosny a vydáme se na Musalu nalehko. Cestou jsme potkali jednu skupinu lidí z Čech a jednu ze Slovenska, bylo nám řečeno, že je odchytnul "místní ranger" a sdělil jim, že žádné stany se zde nesmí stavět. Nenechali jsme se odradit! Po zdolání nejvyššího vrcholu Bulharska jsme se vrátili pro bagáže a pokračovali na druhou stranu k místu blízko chaty Granchar pod vrcholem Kovach, kde se dalo opět volně kempovat. Večerní očista v tůňce se západem slunce za zády - magické! Tohle místo mě naplňovalo pozitivní energií.

Musím ještě poznamenat, že na Musale prodávají jenom pivo a magnetky na lednici. Žádné jídlo, v které jsem doufala, že mi konečně naplní hladové břicho.

Yanchov Chal 2430 m.n.m. ---

Marshki Chal 2764 m.n.m.

Golyam Bliznak 2779 m.n.m. 2x

Malak Bliznak 2777 m.n.m. 2x

Musala 2925 m.n.m.

Yanushki Chal 2769 m.n.m.
Převýšení 1400 m

19 km

v pozadí Musala

Sobota, 4. srpna 2012

Podle stanů husky jsme ráno zjistili, že nedaleko nás kempovala další skupina z Čech, měli též namířeno na Ribni ezera. Tahle cesta se mi líbila doposud nejvíce díky různorodě se proměňující krajině. V Ribni ezerech mi konečně bylo dopřáno jídlo v podobě šopského salátu a "čufte" (karbanátky), cestou se k jídelníčku přidaly čučorjetky, tímto se mi strava dost obohatila :-) V Ribni ezerech jsme se dlouho nezdrželi, to místo samotné se mi nelíbilo, chaty postavené z plechu mi připomínali spíše nějakou vojenskou základnu. Zakempovali jsme těsně po východu slunce na místě nad Kobiliho Branishte, kluci se rozhodli ještě sestoupit cca půl hodiny k zaslonu.

Planina pod Kovachom 2472 m.n.m. ---

Kovach 2634 m.n.m.
Bama Vapa 2528 m.n.m.
Vodneya Chal 2683 m.n.m.
Kóta 2628 m.n.m.

Bivak nad Kobiliho Branishte pod Kótou cca 2400 m.n.m.
Převýšení 950 m
20 km

čísi husky se rozhodl nás doprovázet k Ribni ezerům

Neděle, 5. srpna 2012

Ráno bylo pro mě nemilé - měla jsem opuchlé oči, byla jsem víc než hodně spálená a po cestě dolů do zaslonu mé končetiny pomalu začaly otejkat. Nevím z čeho to bylo, možná obojí z horského slunce a z jídla, které jsem si dopřála v Ribni ezerech. Naštěstí během dne příznaky pomalu splaskávaly a do chaty Malyovitsa jsem dorazila ve své podobě. Poprvé jsme šli špatnou cestou, tudíž jsme se museli vrátit a vystoupat výš, to se ale některým členům z naší party nelíbilo a rozhodli se trasu obejít bez mapy a průvodce. Výsledkem toho bylo, že se nakonec museli vrátit a jeden z nich byl mimo jiné zesláblý nejen kvůli prodlouženému pochodu, ale i díky "razstrojstvo". Prostě chlapi. Chata se nacházela v krásném údolí, stanování zadarmo, horká sprcha zadarmo (málem nám to neprošlo) a kolem posedávali horolezci. Není nad to si jít zalézt a pak si dát vychlazené pivo, že? :-)

Nad Kobiliho Branishte pod Kótou 2628 m.n.m.
Lopushki vrch 2698 m.n.m.
Chata Malyovitsa 1960 m.n.m.
Převýšení 600 m
14 km

Pondělí, 6. srpna 2012

Z chaty Malyovitsa na vrchol a poté BRUTÁLNÍ sestup dolů do Rilského Monastyru. Sestup mě samotné trval skoro 5h, zpočátku se šlo po vyšlapané cestě, ale později se pokračovalo cestou (spíše necestou) po suché trávě, po které se nedalo chodit, stačil špatný došlap a člověk sklouzl dolů. Bohužel mě to zastihlo a jediné, co mě zachránilo od řady bodláků, byla vegetace, které jsem se stihla chytit! Pokračovalo se strání, přes kterou se člověk prodíral a vyšlapával si cestu sám. Bodláky a křoviny působily jako "balzám" na mé spálené končetiny. Kolena totálně zničená! Jako bolestné jsem si v Monastýru dopřála vlastně všechno, o co si můj žaludek žádal. Nakonec hrůzný den skončil dobře a nad hlavou mi krásně svítil měsíc, když jsem se zachumlávala do spacáku.

Chata Malyovitsa 1960 m.n.m.
Vrchol Malyovitsa 2729 m.n.m.
Rilski Monastyr 1100 m.n.m.
Převýšení 760 m
12 km

ještě před sestupem..

Úterý, 7. srpna 2012

Jeden člen nás opustil a vrátil se do Čech, nic naplat, práce volá. My jsme se přesunuli z Monastyru do Blagoevgrad busem. Snídaně v podobě obžerství přímo před obchodem, ve kterém jsme si nakoupili. Z Blagoevgrad do Rozlogu a odtamtud místním taxíkem k areálu Betolovoto, kde jsme pokračovali žlutou značkou k chatě Yavorov.

Na chatu Yavorov 1740 m.n.m. ---
Převýšení 640 m
3,5 km

Bus Monastyr do Blagoevgrad 4Lv
Bus Blagoevgrad do Rozlogu 7Lv
Taxi z Rozlog do Betolovoto 2Lv/osoba
Sprcha v chatě 1Lv/osoba

najezené a spokojené :-)

Středa, 8. srpna 2012

Z chaty Yavorov na nejvyšší vrchol Pirinu - Vichren, poté sestup dolů k chatě Vichren. Byl to můj poslední výstup a taky sestup kvůli bolavému kolenu. Rozhodli jsme se, že se nebudu dále trápit a pojedu do Čech dříve, než bylo naplánováno. Poslední večeře v ešusu a spaní ve stanu. Melancholie.

Chata Yavorov 1740 m.n.m.
Chata Vichren 1950 m.n.m.
Banski Suchol 2883 m.n.m.
Vichren 2914 m.n.m.
Převýšení 1550 m
14,5 km

Sprcha v chatě 2Lv/osoba

Vichren a v pozadí hřeben Končeto

Čtvrtek, 9. srpna 2012

Ráno jsem se rozloučila s ostatními a chytila autobus do Banska. Z Banska navazoval spoj do Sofie. Měla jsem štěstí a v busu se seznámila s jedním párem, který mluvil anglicky. Vzali mě taxíkem až přímo před hostel na Makedonia blv. Zvenku nic moc, plechová vrata a kdybych to měla hledat sama, asi bych to přehlédla. Jaké příjemné překvapení na mě čekalo, když jsem vešla do dvora a poté dovnitř do společné místnosti s recepcí! Doporučuji vřele tenhle hostel! *THUMBS UP* Ale udělejte si předem rezervaci! Pokud cestujete sami, postel se pro vás najde, moje parta se rozhodla druhý den mě následovat kvůli bouřce na horách a 5 míst navíc už neměli. Hooray nepojedu domů sama!

Postel jsem dostala sice v podkroví, ale byla tam klimatizace. Všichni cestovatelé se sdružovali ve společné místnosti, kde byla recepce, kuchyňka, stoly a gauče, kulečník, počítače. Seděla jsem tam v jedné místnosti s lidmi z různých konců světa a byl to super pocit! Ještě ten den jsem si stihla projít Vitosha blvd a Graf Ignatiev str, čekala jsem místní stánky, ale ulice mě zklamaly - tyhle ulice jsou něco jako Pařížská v Praze se samými obchody ala Chanel apod. Nevím proč, ale vedlejší uličky v Sofii mi připomínaly uličky ve Vietnamu, byly ale méně rušnější. Možná proto jsem si Sofii, narozdíl od mých parťáků, zamilovala.

Bus z Vichrenu do Banska 6Lv
Bus z Banska do Sofie 15Lv
Hostel Mostel 18Lv včetně snídaně a večeře

Než v pátek odpoledne přijela moje grupa, prošla jsem si Sofii s průvodcem zadarmo. V sobotu jsme nakoupili  v bulharské Bille kila sýrů a piv (Kamenitza, Zagorka, Šumensko, Arianka ad.) pro své blízké a nasedli na bus.

Ceny jsem vypsala jen u  dopravy a chat, kde jsme museli platit, jídlo je na české poměry levnější. Do Bulharska jsme jeli autobusem eurotours, z Prahy se studentskou slevou jsem platila 2241Kč.Tenhle výlet vyšel všem levně, ale musím dodat, že tranzitním vízem přes Srbsko se mi to trochu prodražilo - tranzitní vízum na počkání za 63E.

A zkušenosti z této cesty? I já se mohu spálit, tudíž příště se musím vybavit panthenolem a krémem s UV filtrem. Obstarat si menší foťák na cestu, který mohu kdykoliv použít a ne pokaždé si kvůli focení sundávat batoh. Vybavit se stahovacím obvazem na kolena. A že se na horách hubne? Ani náhodou! Zdá se, že se moje chuťové buňky teprve probudily k životu :-D A pro zmrzlinu jedině do Sofie! ;) Jo a ještě jedna věc - nebojte se vycestovat lidmi, se kterými se neznáte (obzvlášť z hedvábné stezky). Byl to pro mě jeden z nejlepších výletů!

Lynda